Mezinárodní měnový fond (MMF) Definice a příklad |

je ústřední institucí, která zahrnuje mezinárodní měnový systém a podporuje vyvážené rozšiřování světového obchodu, omezené obchodní omezení, stabilní směnné kurzy, minimální obchodní nerovnováhu, vyhýbání se devalvaci měn a korekci problémů platební bilance. Cílem MMF je předcházet a odstraňovat mezinárodní finanční krize tím, že povzbuzuje země k udržení zdravých hospodářských politik. Mezinárodní měnový fond je také fórem pro diskusi o globálních hospodářských politikách

Mezinárodní měnový fond má sídlo ve Washingtonu, DC, ale má kanceláře v Paříži, Tokiu, New Yorku a Ženevě Jak to funguje (Příklad):

MMF formálně vznikl v prosinci 1945 s 29 členskými státy poté, co byl koncipován během jednání o dohodě o Bretton Woods v roce 1944. Původně měl za úkol stanovit směnné kurzy po druhé světové válce regulace sazeb mezi členskými státy

V období mezi lety 1944 a 1971 byla většina světa provozována v rámci systému pevných směnných kurzů, který vyžadoval, aby každá země udržovala rezervní zůstatek ostatních měn s cílem provést dočasné problémy s nabídkou a poptávkou. Mezinárodní měnový fond tedy požadoval, aby každá členská země uložila měnu do rezervního fondu. Mezinárodní měnový fond pak půjčil tyto prostředky zemím s problémy s platební bilancí.

MMF dnes prosazuje své cíle prostřednictvím dohledu a konzultací s členskými státy spíše než regulací. Stále poskytuje krátkodobé půjčky členským státům majícím problémy s platební bilancí a země, které žádají o pomoc, musí splňovat nebo překračovat určité limity týkající se míry inflace, rozpočtových schodků, peněžních dodávek a politické stability.

Mechanika MMF

MMF je řízen správní radou, která rozhoduje o hlavních politických otázkách, ale deleguje každodenní rozhodování na výkonnou radu. Všechny členské země jsou zastoupeny ve správní radě, která se schází jednou za rok. Každá členská země jmenuje guvernéra a náhradního guvernéra, který ho zastupuje v Mezinárodním měnovém fondu. Guvernéři jsou obvykle ministry financí nebo guvernéry jejich centrálních bank.

24-člennou výkonnou radu MMF předsedá generální ředitel. Výkonný ředitel vybírá výkonný ředitel každých pět let a tři zástupci generálního ředitele, každý z různých oblastí světa, podávají zprávy generálnímu řediteli.

Výkonná rada se schází třikrát týdně a pěti největší akcionáři (Spojené státy, Japonsko, Francie, Německo a Spojené království), stejně jako Čína, Rusko a Saúdská Arábie, mají každý svůj postavení na palubě. Dalších šestnáct členů představenstva jsou voleni na dva roky podle skupin zemí.

V rámci Mezinárodního měnového fondu existuje několik výborů. Mezinárodní měnový a finanční výbor, který je výborem správní rady, se schází dvakrát ročně, aby zhodnotil politické otázky týkající se mezinárodního měnového systému. Výbor pro rozvoj MMF, který se skládá z členů správních rad MMF a Světové banky, poskytuje rady guvernérů MMF a podává zprávy o záležitostech týkajících se rozvojových zemí.

Mezinárodní měnový fond má vážený hlasovací systém který dává více hlasů zemím s většími ekonomikami. Podle MMF však většina rozhodnutí není založena na formálním hlasování, ale na konsensu.

Mezinárodní měnový fond je financován zeměmi, které jsou předplatitelskými zeměmi zaplaceny při vstupu do Mezinárodního měnového fondu, nebo když se jejich předplatné zvyšují. Členové platí 25% svých příspěvků ve zvláštních právech čerpání (SDR) nebo v hlavních měnách. MMF může v případě potřeby požádat o zbývajících 75%.

Mezinárodní měnový fond určuje částku upisování země na základě relativní velikosti světové ekonomiky. MMF si může půjčit peníze na doplnění prostředků získaných z předplatného. Mezinárodní měnový fond může obecně půjčovat peníze od několika zemí, které se podílejí na jedné ze dvou stálých úvěrových smluv s MMF.

Operace MMF

Mezinárodní měnový fond sleduje hospodářský a finanční vývoj a politiku v členských zemích a na globální úrovni a následně poskytuje svým členům politické rady na základě svých pozorování a zkušeností. Rada MMF se obecně zaměřuje na makroekonomickou, finanční regulaci a strukturální politiku. Za tímto účelem se Mezinárodní měnový fond zabývá třemi druhy dohledu: dozorem země, globálním dohledem a regionálním dozorem. Během dozoru země, který se koná každoročně, tým ekono- mů navštíví členskou zemi, aby sbíral údaje, prozkoumal politiky a setkal se s vládními a bankovními úředníky. Tým předkládá své závěry výkonné radě MMF, která předkládá doporučení zemi. Funkce celosvětového dohledu MMF se soustřeďují na zveřejňování zpráv o celosvětové finanční prognóze

a

globální finanční stability , které jsou vydávány dvakrát ročně. Regionální dohled se obvykle vyskytuje v řadě vnitřních diskusí MMF o vývoji v některých regionech nebo v rámci skupin zemí. Mezinárodní měnový fond také poskytuje technickou pomoc a školení účastníkům trhu a vládám členských zemí. Toto často přichází v podobě poradenství v oblasti bankovní regulace, správy daní a formulace rozpočtu, jakož i správy statistických údajů a vypracování nebo revize právních předpisů. Poskytují také školení pro úředníky vládních a centrálních bank. Jednou z největších funkcí MMF je půjčování peněz členům v nouzi. Není-li země schopna provést platby jiným zemím, aniž by přijala "opatření ničivá pro národní nebo mezinárodní prosperitu", jako je zavedení obchodních omezení nebo znehodnocení své měny, může si půjčit peníze od MMF. Když MMF půjčuje peníze země, často vyžaduje, aby dlužník následoval program zaměřený na splnění určitých kvantifikovatelných ekonomických cílů, které jsou popsány v záměru půjčující vlády vůči řediteli MMF. Úvěry MMF nejsou poskytovány na financování konkrétních projektů nebo činností, jsou poskytovány za účelem podpory celkového ekonomického zdraví země. Doba trvání, platební podmínky a podmínky poskytování úvěrů se liší případ od případu. Mezinárodní měnový fond účtuje dlužníkům tržní úrokovou sazbu a vyžaduje také poplatky za služby a vratný poplatek za závazky. Země s nízkými příjmy platí ročně pouze 0,5% úroky.

Mezinárodní měnový fond půjčuje také peníze zemím, které se zabývají náhlými ztrátami finanční důvěry, například po přírodních katastrofách nebo válkách, s cílem zabránit šíření finančních krizí pocházejících z těchto zemí. Existuje pět hlavních nástrojů, z nichž MMF poskytuje úvěry: pohotovostní dohody MMF (pro krátkodobé půjčky), nástroj pro rozšířené financování, nástroj na snížení chudoby a růst, doplňkové rezervy a nástroj pro externí šoky.

Když země půjčuje od MMF, výnos je uložen v centrální bance země. Doba splácení se pro každou půjčku liší, ale zpravidla se doba splatnosti pohybuje od šesti měsíců do deseti let. Mezinárodní společenství vyvíjí značný tlak na dlužníka, aby splatil MMF, aby byly tyto prostředky k dispozici jiným zemím, a MMF je naopak pečlivý o včasném splacení, aby si udržel svůj status preferovaného věřitele.

Proč to záleží:

IMF , stejně jako Světová banka, je jedním z nejsilnějších a nejkontroverznějších zákonodárných orgánů na světě. Cíle MMF se zaměřují na makroekonomickou výkonnost a politiku, zatímco Světová banka se zaměřuje na otázky dlouhodobého hospodářského rozvoje a snižování chudoby. Mezinárodní měnový fond aktivně spolupracuje se Světovou bankou, Světovou obchodní organizací, Organizací spojených národů a dalšími mezinárodními organizacemi, které mají zájem o mezinárodní obchod.

Zda MMF skutečně prospěje mezinárodnímu hospodářství, je předmětem značných diskusí. Velká část kritiky se soustřeďuje na požadavky MMF přijmout určité hospodářské politiky, aby získaly půjčky od MMF, což může povzbudit chudé země, aby zanedbaly sociální zájmy, aby splnily požadavky. Podporovatelé poznamenávají, že MMF posiluje ekonomické a finanční integrační efekty globalizace a pomáhá zemím s nízkými příjmy těžit z globalizace prostřednictvím rozvoje udržitelných hospodářských politik a snižování dluhů v nejchudších zemích. Uvádějí také, že schválení MMF často naznačuje, že hospodářská politika země je příznivá, což může uklidnit a motivovat investory a další vlády, které by mohly poskytnout další finanční prostředky potřebné zemi. To nejen přitahuje kapitál, ale zabraňuje investorům, aby stáhli finanční prostředky z ekonomiky, což by mohlo pro tuto zemi a případně i pro jiné země vyvolat další strach.