Definice a příklad auditora

Co je to:

Auditor je v účetním světě odborník, který zkoumá a ověřuje finanční výkazy a záznamy a ve Spojených státech zkoumá soulad s obecně uznávanými účetními zásadami (GAAP). V rozhovoru, kdy se lidé odkazují na "auditora", někdy odkazují na celou účetní společnost, pro kterou pracuje individuální auditor (spíše než na jedinou osobu pověřenou auditem). Jak to funguje (Příklad):

Účetní odborníci, obvykle certifikovaní účetní (CPA), mohou být auditory. Musí být nezávislí, nestranní a kvalifikovaní, aby poskytli zprávu auditora (nazývaný také názor).

Auditor je zodpovědný za čtyři věci:

Definování podmínek angažovanosti mezi auditorem a klientem

• Plánování rozsah a vedení auditu
• Sestavování auditovaných informací
• Ohlasování výsledků auditu
• Výběrový výbor společnosti (především složený ze členů správní rady) často vybírá auditora a kontroluje práci auditora

Jedním z hlavních cílů auditora je najít a opravit všechny významné nesprávnosti, které jsou nesprávné, chybějící nebo neúplné tvrzení, ať už úmyslně nebo náhodně. To je důvod, proč auditori musí být schopni vrhnout dolů na zdroj každého datového souboru (to se nazývá audit trail). K tomu, aby auditor sestavil informace potřebné k tomu, dělá mnoho věcí. Auditor například testuje transakce a zůstatky účtů, které tvoří účetní závěrku, jakož i návrh a provoz systémů, které tyto výkazy vytvořily.

Auditoři také používají techniky výběru, při kterých hodnotí méně než 100% položek v rámci účtu nebo třídy transakcí jako způsob, jak porozumět povaze celého účtu nebo třídy transakcí. Auditor obvykle například nekontroluje každou zprávu o výdajích ve velké společnosti, aby se ujistil, že každá z nich má přílohu; spíše auditor vyndá náhodný vzorek zpráv, přezkoumá tyto zprávy a vyvodí závěry o kvalitě informací a kontrol souvisejících s výkazy výdajů. Auditoři také analyzují významné trendy nebo poměry a zpochybňují změny nebo odchylky od předpokládaných částek. Dále zkoumají přiměřenost účetních odhadů nejistých událostí nebo událostí, které se pravděpodobně vyskytnou (např. Výsledek soudního sporu).

Auditoři provádějí své auditorské postupy v souladu s Mezinárodní komisí pro standardy auditu a zajišťování (International Standards Board, IAASB), což je výbor Mezinárodní federace účetních (IFAC). IAASB rozvíjí standardy a pokyny, které jsou považovány za osvědčené postupy pro auditory. IFAC také stanoví auditorské standardy etiky a nezávislosti a zejména zdůrazňuje, že auditoři by měli být a být považováni za bez jakýchkoli vlivů, které by mohly ohrozit jejich nezávislost. Komise pro cenné papíry (SEC) a další regulační subjekty určují, které typy subjektů podléhají auditu, jakož i druh informací, o nichž by auditor měl podat zprávu. Dále Rada pro dohled nad účetnictvím (PCAOB), která byla vytvořena zákonem Sarbanes-Oxley z roku 2002, dohlíží na to, aby auditoři připravovali "informativní, spravedlivé a nezávislé auditorské zprávy". PCAOB pravidelně kontroluje veřejné účetní firmy, aby dodržovaly zákon Sarbanes-Oxley, pravidla PCAOB, pravidla SEC a další standardy profesionálního auditu. PCAOB také vede k tomu, že účetní firmy porušují tato pravidla.

Po dokončení auditu auditor zveřejní auditorské zjištění ve zprávě auditora, která předkládá účetní závěrku ve veřejných zprávách a podáních společnosti. Tato zpráva je obvykle jediným veřejným dokumentem o procesu auditu, ale auditor často vydává soukromé zprávy výboru pro řízení nebo audit společnosti, jakož i regulačním orgánům. Auditor uchovává rozsáhlé písemné záznamy, nazvané pracovní dokumenty, které poskytují základ a podporu pro každý z jeho názorů.

Pokud se auditor domnívá, že účetní závěrka společnosti je spravedlivá a přesná, vydá auditor výrok bez výhrad a používá standardní šablonu pro podávání zpráv (to je důvod, proč mnoho názorů čte stejným způsobem). Auditorská zpráva také obsahuje prohlášení, že audit byl proveden v souladu s GAAP. Pokud auditor nemůže vydat výrok bez výhrad, vydá stanovisko s výhradou, v němž jsou uvedeny důvody, proč auditor obává o účetní závěrce a kontroly společnosti a možné dopady na účetní závěrku. Auditor není zodpovědný za audit transakcí, ke kterým došlo po datu auditorské zprávy.

Proč to záleží:

Úkolem auditora je utvořit názor na pravdivost a spravedlivost účetní závěrky společnosti. To je děláno v zájmu akcionářů, regulačních orgánů, věřitelů a dalších osob, které mají zájem o zdraví společnosti.

Vždy existuje šance, že auditor vydává výrok bez výhrad, když ve skutečnosti jsou účetní závěrky věcně nesprávné. Toto se nazývá riziko auditu a auditor musí použít svůj úsudek o tom, kolik je přijatelné a jaké chyby jsou dostatečně závažné, aby bylo možné provést přeformulování finančních údajů. V těchto situacích je definice slovního materiálu obzvláště důležitá, protože akcionáři, věřitelé a další zainteresované strany rozhodují na základě kvality informací v účetní závěrce společnosti.

Je velmi důležité si uvědomit, že auditoři jsou není zodpovědný za zjišťování všech případů podvodu nebo finančního zkreslení. To je odpovědnost vedení společnosti. Auditor by však měl provést audit způsobem, který by odůvodněně odhalil alespoň některé významné nesprávnosti způsobené podvodem nebo chybou. V těchto případech by měl auditor prověřit problém a provést audit trasy pro pochybné transakce. Ke zmírnění těchto chyb a problémů mají společnosti často zaměstnance (interní auditory), kteří provádějí průběžné auditorské funkce. Tito interní auditoři přezkoumají nejen účetní závěrku společnosti, ale i kontrolní postupy společnosti a další kritické operace a systémy. Interní auditoři jsou často, ale ne vždy, účetní.